 Menu
 ČeskyEnglishDeutsch Esperanto Úvod O mně Fotky Esperanto Průvodce Texty, články Pište mi na: miro(tečka)volny(zavináč) centrum(tečka)cz |
Březinka - Birkenau - koncentrační tábor Auschwitz II Brána smrti do BřezinkyPlni pesimismu jsme se rozhodli osvětimskou věznici opustit a občerstvit se oplatky z vlastních zásob. Začali jsme hledat spojení do Březinky (asi 3 km). Prvně jsme si říkali, že to zvládneme pěšky, ale vzhledem k naprosto neúnosnému vedru jsme se začali poohlížet po veřejné dopravě. Nakonec jsme zjistili, že přímo Muzeum organizuje dopravu k Březince – každou hodinu a zcela zdarma. Tudíž jsme využili jeho služeb. Autobus nás vysadil přímo před „Bránou smrti“ – vstupem do lágru, do kterého vede železnice. Po ní přijížděly napěchované vlaky deportovanými. Železniční trať tvoří jakousi osu tábora a dělí ho na dvě poloviny – ženskou a mužskou. Vešli jsme dovnitř a zakoupili si (konečně!) knižního průvodce. Ještě před zmiňovanými dvěma sekcemi tábora jsme navštívili tzv. nemocnici, kam byli „odstaveni“ nemocní lidé a byli zde ponechání osudu. Žili v koňských stájích. Původně se do těchto budov mělo vejít 52 koní, Němci tam však narvali 400 osob. Opět se zde nacházely 3 patrové postele, tentokrát však jedno patro dokázalo pojmout až 4 osoby! Za nemocnicí původně následoval mužský tábor, ten se však (až na komíny) nezachoval. Přešli jsme tedy přes železnici a ocitli se před ženskou částí Březinky. Navštívili jsme zde umývárny či naprosto odporné latríny. „Pobytové“ baráky byly zděné, avšak k přijatelnému bydlení měly hodně daleko. Opět se spalo na třípatrových postelích, které byli součástí betonové konstrukce uvnitř domu. Smůlu měl ten, kdo spal dole – ten spal prostě na zemi, na betonu. Ostatní měli k dispozici alespoň dřevěnou desku. Naprosto nás však zarazil nápis „Wassertrinken verboten“. Navštívili jsme také „dvojdomek“ s popravčí zdí (jako v Osvětimi). Na popravu se zde však čekalo několik dní a většina žen zemřela už dříve – hladem, žízní či vyčerpáním. Za mužským a ženským táborem se nacházela podzemní pasáž s krematoriem a plynovou komorou. Bohužel se nezachovalo, mohli jsme však spatřit výkopy.   Mužský tábor Železnice...
NávratRozhodli jsme se tábor opustit a vyrazit směr Osvětim – busem. Odtud jsme šli pěšky až ke Kauflandu, kde jsme nakoupili suvenýry a nějaké to jídlo. Potkali jsme zde také ženu, kterou jsme poznali v pondělí na zastávce – pracovala tady. Následně jsme se odebrali na zastávku minibusu a odjeli jsme do Osieku. Jakmile jsme přijeli, čekalo nás překvapení. Hostitelka nám připravila typické malopolské jídlo sestávající z plátků brambor, plátků zeleniny atp. Bylo to sice ostřejší, ale dobré. (Poznámka: Marek Blahuš, který nám cestu doporučil a částečně i pomohl s plánováním, měl údajně to samé jídlo). Po večeři jsme předali děkovné dary (lázeňské oplatky a káva) a šli spát. Návštěva Krakowa |
