Miropiro.wz.cz



Menu


Česky

English
Deutsch
Esperanto
Úvod
O mně
Fotky
Esperanto
Průvodce
Texty, články
Pište mi na: miro(tečka)volny(zavináč)
centrum(tečka)cz

Ago-Semajno 2007 - Malbork

Po velice pozitivních zkušenostech z loňského Ago-Semajna v Nowem Sączi byla pro mne účast na tomto setkání takřka povinná. Ostatně práve díky loňskému ročník jsem se pak v létě s kamarády vypravil na Ukrajinu na návštěvu za Sašou z Jalty. Bylo tedy opravdu hodně lákavé si takový Silvestr zopakovat.
Jako místo setkání bylo tentokrát zvoleno severopolské městečko Malbork. V naší české skupině s námi tentokrát oproti loňsku nejel Marek Blahuš, ale nově se přidali Andrej Repiský, Jiří Galuška a "Dub" (Zdeněk Doupovec).
Přestože Marek se rozhodl vyrazit na obdobnou akci do Německa, velice nám pomohl s naplánováním cesty na sever do Polska. Na skupinovou mezinárodní jízdenku se k nám přidal i Peter Baláž ze Slovenska. Nakonec jsme cestu naplánovali tak, jak vám nyní povím.

Cesta do Polska

Bylo 26. prosince a já se kolem deváté hodiny večerní rozjel směr Uherské Hradiště, kde na mě už čekal Karol s Jirkou a přistaveným autem :-) To abychom nemuseli pěšky... U Karola doma byl již i Dub, vládla zde příjemná atmosféra, Karol předvedl svůj dárek k Vánocům, dálkově ovládanou helikoptéru, pojedli jsme chlebíčky a cukroví, čajíček, pohoda...
Během povídání se však přiblížila půlnoc, a to znamenalo jediné: odjezd na nádraží ve Starém Městě. Rozloučili jsme se proto a vyrazili na mezinárodní noční vlak Chopin z Vídně do Varšavy. Vlak přijel s desetiminutovým zpožděním, uvnitř nás rychle našel Andrej, jedoucí od Bratislavy, a ukázal nám volné kupé. Cesta tedy mohla začít. V Bohumíně se k nám přidal Peter, ve vedlejším kupé s námi cestovali esperantisté z Chorvatska. Poněvadž jsme začínali být unavení, začali jsme přemýšlet o spánku. Andrej se zkusil zeptat na cenu lůžka, cena 500,- Kč byla však dosti vysoká. Naštěstí výrobce kupé myslel na to, že vlak bude jezdit v noci, takže jsme se nakonec rozdělili po třech do dvou kupé, ve kterých jsme roztáhli sedadla a mohli usnout.
Je ráno a přijíždíme do Varšavy. Na nádraží se potkáváme s Julkou a Andreasem z Vídně. Díky informacím od českého zastoupení PKP jsme se rozhodli zkusit zakoupit místenku na vlak TLK jako doplněk k naší mezinárodní skupinové jízdence. Nákup za 3 zloté se zadařil a my jsme mohli přemýšlet, jak strávíme těch pár hodin, co jsme měli na přestup. Rozhodl jsem se půjčit si Andrejovo PDA a ukojit svou geocachingovou vášeň poblíž nádraží. PDA sice trochu zlobilo a navíc mi neseděly souřadnice, ale přesto jsem "kešku" s Andreasem a Julkou nakonec našel a rychle pak spokojeně zalogoval. Nahlédli jsme i do stanice metra, Vídeňáci podnikli drobný nákup, a pak jsme se už vydali zpátky na nádraží, kam po domluvě s Karolem dorazili naši přátelé z Kyjeva. Ti už však neměli takové štěstí na vlak, museli si tedy koupit lístek do první třídy. Před jedenáctou jsme vyrazili na nástupiště, kde bylo opravdu hodně lidí, čekajících na stejný vlak. Náš vagón byl až ten poslední, ale i tak jsem za jízdy podnikl s Peterem a Julkou návštěvu u Ukrajinek.

První den v Malborku

Krátce po třetí přijíždíme do Malborku. Hned na nádraží objevujeme směrovky k místu letošního setkání Ago-Semajno. Poblíž internátu se potkáváme s Kimem z hudební skupiny Esperanto Desperado. Naše kroky míří do ASeja, kde platíme účastnický poplatek a především se setkáváme s účastníky. S mnohými známými se nadšeně vítáme.
Během večeře na místo přijela také Saša - ano, ta milá slečna, za kterou jsme se díky loňskému ASu pak i vydali na Ukrajinu :-) Spolu s ní dorazil i Magnus ze Švédska, kterého rovněž známe z cesty po Ukrajině. Po večeři už pak nic nebrání tomu, aby bylo letošní Ago-Semajno v Malborku zahájeno, pozdravem polských organizátorů. Po této "formalitce" následují seznamovací hry, které ale pravidelní účastníci již dobře znají. Prozkoumáme také různá zákoutí školy.
Kolem desáté večer začíná, jako již tradičně a každou noc, noční program. S Karolem zajišťujeme filmejo, kde s esperantskými titulky promítáme film Pátý element. Třebaže jsem dosti unavený z cesty, zhlédnu film celý. O jiné aktivity už nejevím zájem, a tak se po promítání vydávám do postýlky... Náš pokoj obývám s Jirkou, jedním Polákem a dvěma Rusy. Dub a Karol spí na karimatkách v ASeju, Andrej pak sice nápodobně, ale v opravdovém amaslogxeju, které se nachází v budově internátu.



Filjmejo - foto Marat


Den druhý

Druhý den nás čeká prohlídka hradu v Malborku, kam máme celý týden umožněn bezplatný vstup. Před hradem nás už čekají průvodci, ke kterým jdeme podle jazykových znalostí. Volím poněkud netradičně, připojuji se k polské skupince s tím, že polštině budu rozumět. Pravda, nebylo tomu vždy na sto procent, ale to důležité jsem pochytil a také působil mezi svými přáteli jako exot :-) Češi a Poláci se také v dějinách nejednou setkali, což mělo za následek, že při výkladu docházelo k různorodým reakcím průvodce, pokud zrovna mluvil o Češích. Po oficiálním skončení prohlídky jsme se krátce prošli městem. Odpoledne jsme se přesunuli z místa konání ASa na přehlídku středověkého umění rytířů (kavalírů), kde jsme na vlastní oči viděli, jak moc bylo brnění pro rytíře ve středověku potřebné. Po skončení představení byla večeře, rovněž ve středověkém stylu. K jídlu byla zvláštní polévka v obrovské bulce a klobása. Ovšem zlatým hřebem pro mě bylo okoštování středověkého piva, které opravdu stálo za to. Teplé a trochu i sladké pivo opravdu nepiji každý den. Večer nás pak čeká koncert Kima Henriksena ze skupiny Esperanto Desperado – koncert vrcholí klasikou Ska-virino. Ale hudební program ještě nekončí: Po Kimovi nastoupila francouzská rapová skupina Pafklik, zpívající samozřejmě v esperantu :-) Přestože sám rap příliš nemusím, koncert mě dosti zaujal.



Hrad v Malborku - foto Ivo (Rusko)



Sochy rytířů uvnitř hradu - foto Alisa



Přehlídka rytířů - foto Marat



Rytířský souboj - foto Marat



Koncert Kima - foto Marat

Den třetí

Sobota je ve znamení příprav na kulturně-jazykový festival. Kolem třetí se přesunujeme na místo konání programu. Během této akce jsme prezentovali společně Českou republiku a Slovensko, hned vedle stánku našich kamarádek z Ukrajiny (pro tento účel jsem jim zapůjčil pohledy z Kyjeva a mapy). Za úspěchem našeho stánku stojí patrně možnost ochutnávky vánočního cukroví (perníčky aj.). Sám jsem ochutnal i ruskou vodku a jiné pochutiny. Na pódiu proběhlo několik hudebních vystoupení, např. zpěváka JoMo, našeho Andreje, kamarádek z Ukrajiny a dokonce i někoho snad ze Senegalu.



Organizátoři: Irek, Agnieszka a Leszek



Ochutnávání u ruského stánku - foto Marat (Rusko)



Společná fotka během festivalu, zleva: Dub, Karol, Miropiro, Oksana, Alisa a Nataša



Koncert zpěváka JoMa během festivalu - foto Arek (Polsko)


Den čtvrtý

V neděli organizátoři připravili exkurzi do Gdaňsku a Tczewu. Město Gdaňsk, ležící u Baltského moře, jsme samozřejmě řádně prozkoumali s průvodci. Nejzajímavější se ukázala být návštěva muzea rytířů, kde jsme si mohli vyzkoušet rytířské košile, brnění a meče. Navlékl jsem na sebe košili a Dub si vzal meč a testování odolnosti rytíře Miropira mohlo začít. Naštěstí jen dvě rány, ale přesto velice silné. Po návštěvě muzea jsme se rozešli naobědvat. Našli jsme spolu s kamarádem Tomem Juvalem z Izraele malou restauraci, kde jsme vzhledem k nedostatku času pojedli pouze polévku. Posíleni polévkou jsme se vydali k autobusům a mohli jsme odjet do Tczewu, kde jsme se setkali u ohně s ostatními účastníky Ago-Semajna. Opekli jsme klobásy, okoštovali opět nějakou vodku. Vzhledem k tomu, že jsme byli malinko promrzlí, odjeli jsme z Tczewu dříve minibusem (maršrutkou).



Pomník solidárnosti - foto Karol



Pomník obráncům polské pošty - foto Karol



Přístav - foto Karol



Společná fotka u přístavu, zleva: Alisa, Oksana, Miropiro, Dub, Nataša a Karol



Ulice Mariacka - foto Alisa



Před kostelem sv. Marie - foto Alisa



V muzeu rytířů, Oksana a Alisa, foťák Alisy, foto nejspíš Karol



Miropiro v košili a vybavením a Alisou, foťák Alisy, fotograf neznámý :-)



V restauraci, zleva: Karol, Nataša, Alisa, Oksana, Miropiro a Dub, foťák Alisy, foto Tom Juval



Ulice Dlugi Targ - foto Alisa



Zelená brána - foto Alisa


V neděli večer byl zajímavý koncert Afrika Umba, ale to byl jen začátek nočního programu. Ve filmeju jsme pustili krátký film Zoo, dále dokument o Krymu a film Po půlnoci. Jak už tomu na esperantských akcích bývá, i dnes noční program probíhal poměrně dlouho do noci, a tak si člověk skoro ani nevšiml, že už přišel poslední den v roce 2007!

Silvestr

Na Silvestra však ještě probíhal normální program, několik přednášek, včetně té české - o naší cestě na Ukrajinu - ale organizátoři již pilně připravovali celé ASejo na novoroční bál. Kolem desáté jsme oslavili Silvestr Rusů, ale našli se i ještě poctivější účastníci - slavil se i příchod Nového roku do Číny. V jedenáct hodin byly oslavy ještě o něco hlučnější a pak už se tancovalo bez přestání... A půlnoc přichází! S některými účastníky se "loučím", uvidíme se nejspíš až v novém roce, který je však už za okamžik. O půlnoci se objímáme a přejeme si navzájem mnoho štěstí... Ale to bych nebyl Miropiro, abych nevyběhl se Sašou a Magnusem do ulic Malborku podívat se na oslavy ve městě. Ohňostroje byly vskutku zajímavé, v ulicích vládla bujará nálada, ale brzy nám již byla zima, a tak jsme se raději vrátili na diskotéku.



Oslavy Silvestra byly opravdu bujaré - foto Arek (Polsko)


DJ Leszek vybral mnoho známých písní, nejen v esperantu, tedy včetně např. Mexika od Tří sester, Ruslany, Offspringu, různých verzí La Bamby a mnoho dalšího. Nouze nebyla ani o chutné občerstvení a pití. Zkrátka a dobře, bál byl opravdu parádní, i když jako obvykle současně trochu vyčerpávající. Karol kamsi nenápadně zmizel se slečnami z Ukrajiny a krátce poté jsem já sám odešel se Sašou do místnosti u sauny, kde jsme odpočívali. Nad ránem jsem si s ní pak vyšel na procházku po Malborku. Přešli jsme most a promenádovali se kolem řeky. Během příjemné procházky jsme si povídali, až naráz zhasla světla města, vše působilo velice tiše, město spalo... Saša, která již v Malborku byla, mi ukázala "Park světa", který je věnován mnoha státům, ale popisky jsou všechny v esperantu. Je to velice neobvyklé ZEO (Zamenhofův-esperantský objekt). Po návratu jsme se nasnídali a vzbudili Andreje, který pak předčasně odjel do Varšavy, aby tam navštívil svoji esperantskou kamarádku. Ale to ještě pořád nebylo dost pozdě, abychom šli spát; ke spánku jsem se odebral až v jednu hodinu po poledni.

Nový rok

Dlouhého spánku mi ale nebylo dopřáno. Ve tři hodiny byl odjezd na exkurzi do Pelplinu. Kdyby mě Saša osobně nepřišla vzbudit až k posteli, exkurzi bych asi určitě zaspal. V autobuse jsem ještě malinko pospával, ale katedrálu v Pelplinu jsem si samozřejmě nemohl nechat ujít. Právě v ní končila mše. Prohlédli jsme si kostel, doprovázeni esperantským výkladem. Po této prohlídce jsme se vrátili do Malborku. Protože náš odjezd byl naplánován na dobu krátce po půlnoci, byl nejvyšší čas, abychom si dobalili a také získali kontakty na mnohé z nově poznaných účastníků. Naše kamarádky z Kyjeva (Alisa a Oksana) nám zkopírovaly do Karolova notebooku zkopírovaly své fotky, mezitím proběhlo v češtině čtení Broučků od Trnky.



Kostel v Pelplinu - foto Alisa



Společná fotka před odjezdem, zleva: Nataša, Jirka, Alisa, Miropiro, Oksana, Dub, Saša a Karol - foto Alex


Odjezd domů

Nastala půlnoc, což na rozdíl od uplynulých dnů neznamenalo jen to, že začal nenápadně nový den, ale především nás to nabádalo, abychom se rozloučili s účastníky a organizátory akce a vyrazili na nádraží. Aby byla naše mezinárodní jízdenka plně využita, místo Andreje s námi cestovala naše kamarádka z Číny. Rychlík byl naneštěstí dosti narvaný, proto jsme se museli rozmístit po třech různých kupé a na spánek nebyl potřebný prostor. Kolem čtvrté jsme přijeli do Varšavy Centralnej, kde se k nám znovu přidal Andrej. Je asi šest hodin a odjíždíme vlakem Euro City Polonia, ve kterém ale necestuje příliš mnoho cestujících, takže se můžeme konečně v kupé natáhnout a aspoň trochu se vyspat. O půl deváté zastavujeme v Katovicích, kde trochu nezvykle (kontroly na hranicích už dva týdny nejsou) přichází hraniční stráž a kontroluje nám naše občanky. V deset hodin přijíždíme do Bohumína, kde vlak z těžko pochopitelných důvodů stojí déle než je uvedeno v jízdním řádu. Inu, střídání směn se občas protáhne. Tímto vlakem jedeme až do Přerova, kde přestupujeme na rychlík do Brna. Tento vlak je opět narvaný, takže stojíme v uličce (zřejmě dobrý způsob, jak se vyhnout kontrole průvodčích - paní nás zapomněla zkontrolovat, i když kolem nás dvakrát procházela). V jednu hodinu přijíždíme do Brna. Rozjíždíme se do svých domovů...

Závěrem

I letos bylo Ago-Semajno v Malborku opravdu "akčním týdnem" (což je význam slov "Ago-Semajno" v esperantu), kde slovíčko "nuda" neexistovalo. Organizátoři připravili velmi bohatý program a patří jim obrovský dík a pochvala. -mir-