Miropiro.wz.cz



Menu


Česky

English
Deutsch
Esperanto
Úvod
O mně
Fotky
Esperanto
Průvodce
Texty, články
Pište mi na: miro(tečka)volny(zavináč)
centrum(tečka)cz

Polsko 2007

V tomto textu bych chtěl vzpomenout na další svoji velikou cestu, kterou jsem toto léto absolvoval, tentokrát do Polska. Text je psán z pohledu mě a mého spolužáka, Jana Chmelíčka.
Plán: 16. července: odjet ve tři odpoledne vlakem z Brna, před šestou v Bohumíně, následně cesta EC 109 Comenius do Osvětimi.
Místním autobusem pak dojet do Osieku, využít služby Pasporta servo.
17. července: navštívit koncentrační tábor Osvětim.
18. července: ráno do Krakova, sejít se s Adamem a Markétou, prohlídka města.
19. července: pomocí EC 108 Comenius zpět do Bohumína.
Před vlastní cestou:

Začátkem června - ještě před svým odjezdem na Ukrajinu – začal Mirek zařizovat ubytování v Osvětimi a Krakově. Ihned po návratu z Ukrajiny bylo nutné pokračovat v získávání informací o cestě. Podařilo se získat mobilní čísla lidí, se kterými jsme se měli setkat. Rovněž jsme zjistili cenu vlaku, spojení tam i nazpět. Honza si ještě musel zařídit cestovní pojištění u VZP (20Kč/den) a vyměnit zloté (7,8 Kč za kus). Mirek už měl zloté (67 zl.), pojištění mu zajistila ISIC karta.
A nyní už k samotné cestě :-)

16. července – pondělí:

Sraz jsme si dali půl hodiny před odjezdem pro případ velkého množství lidí u přepážek. Avšak lidí na nádraží nebylo moc. V ČD centru jsme zakoupili mezinárodní jízdenky Bohumín – Krakov a zpět (sleva PKP Most - cena 464,-Kč). Na běžných pokladnách jsme pořídili skupinovou jízdenku do Bohumína (cena za dva lidi 286,-Kč). Na čtení jsme si vzali časopis Českých drah s Karlem Gottem na obálce, který cestoval do Vídně z Prahy Pendolinem. Ve tři hodiny - jak je u Českých drah "dobrým" zvykem - s malým zpožděním, jsme odjeli rychlíkem do Bohumína.
Jízda vlakem
Cesta vlakem byla celkem příjemná, až na okno, které nechtělo zůstat otevřené. Evidentně jsme nebyli první, kteří měli tento problém, protože jsme zde našli kus provázku, který původně okno držel v určité pozici. Dali jsme jej dohromady a bylo o starost míň. Museli jsme se neustále doplňovat tekutinami, protože venku bylo až 35°C. Ale naštěstí příjemný vánek vzduch ve vlaku ochlazoval. V Bohumíně jsme zjistili, že námi vytoužené EC má kvůli výluce na trati 40 minut zpoždění. Během čekání Mirek navštívil informační centrum a vzal si letáčky o Bohumíně. Honza hledal záchod, našel, akorát že u vstupu bylo „jen tak mimochodem“ sděleno, že záchody jsou zrušené a tak se Honza uchýlil k bezdomoveckým způsobům a odskočil si do parku mezi spoustu lidí. Konečně EC přijelo a tak jsme urychleně nastoupili. Kupé s námi část cesty sdílel Němec z Freiburgu, bydlící v Praze a pracující kdesi v Polsku. Studoval si jakési materiály v němčině. Dle Honzy Mirek umí hovořit německy plynně. Za celou jízdu nikdo nekontroloval jízdenky, asi jsme zbytečně utráceli. Nicméně polské kontrole dokladů jsme se nevyhnuli. Už se těšíme na Shengen…
Hledání ubytování
Ve 20:30 (původní plánovaný čas cca. 19:45) jsme dorazili na hlavní nádraží v Osvětimi. Mirek se ihned začal dotazovat lidí na cestu ke Kauflandu. Podle místních to prý bylo docela daleko. Nicméně, museli bychom jet asi nějakou městskou dopravou a ještě kus dojít a tak jsme raději zvolili dražší cestu taxíkem, za 15 zlotých za oba. Jel asi necelých 10 minut a vysadil nás na zastávce, pomohl nám s najitím správného spoje (dotazem na místní – mladý pár). Ti nám pak také vysvětlili, kde přesně vystoupit (ale k ničemu to nebylo) a dokonale nás zmátli svým přehledem jízdních řádů v peněžence, které byly zaručeně aktuální, akorát úplně mimo. Jelo to tak, jak bylo psáno na zastávce. Pročpak asi? :-) Nicméně, tito místní nám pomohli v domluvě s řidičem mini-busu, který právě přijeli. Sdělili mu, že bychom si přáli dostat se na ulici Stawova. Místňáci vystoupili o něco dřív, řidič pak poslal svého kolegu, aby se optal, kde ta ulice vlastně je. Zjistil, že jsme ji už přejeli a k našemu údivu vozidlo otočil a dovezl nás až na ulici Stawovou. Mirek opět vyzkoušel polštinu a poptal se na pořadové číslo 10. Za mostem jsme sešli z asfaltové cesty doprava a zamířili k rodinným domům. Ani to netrvalo dlouho a náš „signál“, že jsme se zastavili před domem a pozorovali stan a marně hledali č.p., našel odezvu v podobě přicházející Lidie Migdal. Ta nás přivítala a následně představila svému manželovi. Nachystala nám čaj a malou večeři. Byla nám nabídnuta možnost přenocování ve stanu, museli jsme si však pumpou nafouknout matraci. Ve stanu jsme nějakou dobu vykecávali a pak usnuli.

17. července – úterý:

Kolem osmé hodiny ranní jsme se probudili do nového dne. Přivítali jsme se s paní domácí a zasedli jsme ke snídání, kterou nám hostitelka připravila. Chtěli jsme původně snídat své zásoby z ČR, ale když už nám nabídla občerstvení… J. Po krátké osobní hygieně jsme vyrazili na minibus směr Osvětim - Kaufland. Pravidelný odjezd 9:50, cena 2,50 zl/os. Po příjezdu jsme vyrazili na krátkou prohlídku centra města, ať si prohlídneme i nějaké to menší polské město. Nic extra. Pokusili jsme se vyhledat informační centrum, ale úspěšní jsme nebyli. Ani místní nám nebyli schopni poradit, protože nás vždy odkázali na cestovní kancelář. Buď nás nechápali nebo prostě informační centrum nemají. Alespoň měli na hlavním náměstí mapu, kterou jsme si vyfotili a podle ní začali hledat koncentrační tábor. Při obhlídce jsme narazili na typický katolický kostel, který nás zaujal velice důmyslným nástrojem na vyděláváním. „Vhoďte 5zl a zapalte věčné světlo“. Prostě se zapnuly žárovky. Ale teda, za 5zl… no to musí být výdělky. Když jsme vyšli před kostel, všimli jsme si obrovského billboardu, který vyzýval k tomu, abychom „Hledali boha“. I když na první pohled se mohlo zdát, že nás církev vyzývá k něčemu jinému – přece jen slovní spojení „Poszukaj Boga“ znělo trošku komicky. Pokračovali jsme dále směr Lágr. Romanticky po hlavní silnici, za plného provozu. Ale byla to nejrychlejší cesta. Že už se blížíme jsme poznali podle vykukující strážní věže obehnané zdí a ostnatými dráty. Obešli jsme ji a ocitli se u hlavního vchodu do komplexu. Rozhodli jsme se pro cestu bez průvodce, která byla bezplatná.
(Poznámka: Později Mirek ze zkušeností přátel, kteří absolvovali prohlídku s průvodcem, usoudil, že jsme udělali jedině dobře, protože jsme si vše mohli důkladně prohlédnout.)




I takto lze vydělávat na věřících...



Polština je krásná...


Podrobný popis návštěvy koncetrančního tábora Auschwitz I