Týden na Krymu
25.6. –
pondělí
Ráno jsme čekali na příchod Saši. Pak nás čekalo malé stěhování. Potom
už nic nebránilo tomu, abychom vyrazili k Levadijskému paláci, čili paláci jaltské konference. A potom i na pláž. Moře je prima.
Pak jsme šli za Jefimem a na market čili tržiště. Využili jsme opět trolejbusů a jeli do „hotelu“.
Levadijský palác - foto Tomáš
26.6. –
úterý
Ráno jsme vyrazili na autobusové stanoviště a jeli objednanou
maršrutkou k jednomu kostelu a pak do Bachčisaraje, kde jsme viděli
tatarskou kulturu (a také pojedli typické tatarské jídlo čebureky).
Vzali jsme to ještě přes jakousi vyhlídku (na protější straně údolí
skalní město Tepekermen, které zkoumal esperantský průkopník Borovko) a Balaklávu (přístav) a pak už jeli do Jalty. Zašli jsme k Jefimovi, pak rychle vyměnit peníze a do pizzerie. Dobře jsme se najedli a pak vyrazili přes pláž a market k Jefimovi. U něj jsme stáhli fotky.
27.6. –
středa
Ráno nás nepřivítalo nijak slunečně, ale i tak jsme počítali s výletem
do hor. Sešli jsme se v deset se Sašou a vyrazili do obchodu operátora
life:) a koupili si předplacené karty. Díky akci si můžeme v síti
life:) volat zadarmo. Kupon už měl od včerejška nebo kdy Marek, teď ho
mám já, Karol i Magnus. Potom nám Saša za pět hřiven aktivovala levné
Pak jsme vyrazili koupit lístky na vlak. I když nás plackarta
odrazovala a původně jsme s ní počítali, chtěla jí jet Saša, Karol,
Magnus a Andrej. Nakonec nám však nezbylo nic jiného než plackarta pro
všechny. Kupé už bylo vyprodáno. Saša kamsi odešla a tak jsme zašli na
poštu, odeslali pohledy (známky nemají napsanou hodnotu, jen jakási
písmenka!), pak jsme se šli najíst do Maca. Opět se k nám zázračně
připojil Andrej a rychle jsme zašli do internetové kavárny, kde jsem si
rychle vyřídil poštu. Mají tu výhodu, že vracejí peníze za nevyužitý
čas! Pak jsme popojeli trolejbusem na autobusové nádraží, kde už nás
čekala Saša a Magnus. Tam za chvíli přišla i Olga s Natálkou (znal jsem
je z Ago-Semajna rovněž)! Bohužel to bylo poprvé a naposledy, kdy jsem
tyto dvě milé slečny v Jaltě potkal. Pak už jsme vyjeli maršrutkou do
hor, podívali se na kamenný vodopád (voda nebyla a když jsme to reklamovali u pokladny, odkázali nás na ruský oznam na bráně, ačkoliv od nás předtím jako od cizinců vybrali vstupné) a pak pod vedením Saši na horskou túru po Botkinově stezce. Cestou nás dvakrát chytl déšť, potkali jsme kozy, kterým chutnaly slupky od banánu. Pak jsme viděli na hoře jeden kříž s bleskosvodem a pak jsme rychle sestupovali dolů. Dojeli jsme do Jalty na autobusové nádraží a pak šli pěšky do pizzerky. Po cestě si Marek koupil párek – jeden párek v pytlíku! Našli jsme dokonce trošku větší obchod, kde jsem koupil nějaké sladkosti a kornoutek, který se ukázal býti velmi chutný. Pak už jsme šli do pizzerky. Jen co jsme vylezli, začali jsme se dívat na vlny. Protože už bylo dost pozdě na návštěvu Jefima, šli jsme rovnou na maršrutku a jeli domů.
Kozy v horách - foto Tomáš
28.6. –
čtvrtek
Ráno jsme poměrně dlouho vyspávali. S Tomášem jsem zašel do obchodu, s
Karolem pak ještě k trolejbusové zastávce Massandra, po cestě zpět jsme
trošku bloudili, ale poznání místní úrovně bydlení bylo opravdu
zajímavé. Teprve po poledni jsme vyrazili na autobusové nádraží, kde
nás však kvůli nedorozumění nikdo nečekal. Program jsme tak měli
volnější. Aron a ostatní vyrazili na pláž, já a Tomáš, nefascinováni
tolik plážemi, jsme raději vyrazili do Alupky. Z Alupky jsme šli k
paláci, kde prý chtěli udělat převrat v devadesátých letech. Od něho
jsme opět jeli maršrutkou ke Vlaštovčímu hnízdu. Cestu od maršrutky jsme nejprve zkusili najít sami, nicméně se nezadařilo. Zpestřením a pomocí současně byl polský průvodce, kterého jsme svojí přítomností potěšili a milerád nám pomohl. Hnízdo jsme za tři hřivny zvenku prohlédli (uvnitř italská restaurace pro bohaté) a na základě Karolových rad jsme jeli maršrutkou k Levadijskému paláci a od něho šli poměrně dlouho pěšky až k nim. Na pláži bylo dost lidí, ale kvůli vlnám se jich moc nekoupalo. Odešel jsem pak dál od moře, kde bylo poměrně hlučno, zavolal Saše, domluvil se na srazu u sochy Čechova, kterou jsem během telefonátu rychle objevil. Využití akce lifu:) lákalo a tak jsem zavolal mamce, popřál jí k narozeninám a na chvíli nechal Sašu hovořit rusky s mamkou. Mamka zrovna byla na veterině, samozřejmě byla překvapena, kdo že jí to volá, jaké neznámé číslo, ale dobře, že taková akce byla:) Saša přišla s Magnusem, a tak jsme vyrazili na pláž, kde už jsme však dlouho nebyli a brzo odešli na internet. Bohužel jsem nerozjel icq:(Ale jinak to bylo dost levné a rychlé (internet). Večer jsme se ještě sešli s Jefimem. Trošku jsme se prošli a pak nás odvezli domů do Massandry mladá Ukrajinka Máša s jejím otcem, který pracuje jako řidič maršrutky. Jen Karol se zdržel na internetu, a tak musel dojet sám. Ale zvládl to.
Vlaštovčí hnízdo - foto Tomáš
29.6. –
pátek
A už se nám to krátí. Ráno jsem zašel do obchodu, koupil kolu a
rohlíky. V deset jsme měli sraz s Jefimem u trolejbusu. Trolejbusem
jsme popojeli do Nikity. Jela s námi i Máša, 13-letá Ukrajinka, co se
učí česky a vypadá o dost starší. V Nikitě jsme navštívili botanickou
zahradu „Jefimovým stylem“. Jefim vždy odposlouchal placenou prohlídku a pak nám bokem vše přeložil do esperanta. Ani dnes nechyběla návštěva pláže. Ovšem moře se neuklidnilo. Náhradou jsme si anglicky pokecali s Danielem z Moldávie. Když už nám to stačilo, vyrazili jsme zpátky do centra. Jefim nás zavedl do dvou místních jídelen, které zřejmě občas využívá. Měl jsem boršč a
guláš. Nic moc. Pak odešel, nechal nás jíst. Najedli jsme se, po cestě
k němu jsme koupili meloun a ten jsme u něj pojedli. Po zasycení jsme
vyrazili do jakéhosi divadla, kde prý měla proběhnout lekce esperanta.
Ta skutečně proběhla, nicméně ne příliš efektivně a ještě před ní jsme
dělali jakési obličejové cviky a tancovali jsme waltz. Ke konci výuky
jsme se představili. Varhanní koncert za peníze v kostele jsme odmítli
a místo toho šli do Maca. Tam bylo dost lidí, ale za chvíli se nás
zeptala jedna slečna s minipočítačem a napsala naši objednávku. Dal
jsem si s Karolem Big MACa, ostatní hranolky. Pak dorazila Saša a spolu
s Guldžán (esperantistka z Jalty tatarského původu) nás vedla skrz staré uličky Jalty. Divná zábava, nic jsme nevyřídili a krom pěkného výhledu na měsíc v úplňku a moře (ale jo, nebuďme zase tak moc kritičtí, byl to hezký pohled) a vykecávání Karola se Sašou česky jsme nic extra nezažili. Pak jsme se vrátili na maršrutku číslo tři. S Markem jsem sedl k řidiči, Karol a Tomáš dozadu (Slováci odjeli dřív). Ti dva se rychle spřátelili s lehce napitými Ukrajinci a na předposlední zastávce s nimi vystoupili a šli na pivko. Zájem jsem nejevil, a tak jsem si užil soukromou jízdu jen s Markem a řidičem na konečnou.
Místní trolejbus - foto Marek
30.6. –
sobota
Ráno jsme kapánek vyspávali, opět něco koupili v obchodě, Marek už
dávno ve městě na internetu dopisuje esej k zápočtu z němčiny. Kolem
poledne jsme vyrazili k paláci v Massandře, kde jsme se opět potkali s
Danielem, a pak už rovnou do města. Na nábřeží se objevily stánky
vybraných států EU, ne však ČR, a tak jsme pobrali prezentace, letáčky. Mimo jiné jsem si vzal český text o studiu angličtiny v Irsku a mapu Slovinska. Na večeři jsme zašli opět do pizzerky. Marek ještě šel na internet, Karol koupil v knihkupectví mapu jižní části Krymu.
Karola, Magnuse a Sašu koncerty zajímaly a tak jsme je nechali a šli za
Jefimem se rozloučit. Opět jsem volal rodičům. Ohňostroj jsme sice
neviděli, ale prý byl hezký. Na pokoji jsme začali balit.
Socha Lenina - foto Karol
Společné foto u Lenina :-) - foto Saša - Tomášův foťák
Zleva: Juraj, Andrej, Karol, Magnus, Marek, Tomáš a Miropiro
1. července –
neděle
Ráno jsme balili vše ostatní. Sjeli jsme dolů na vokzal, vyfotili
trolejbus a za 15 hřiven jsme se rozjeli maršrutkou do Simferopolu.
Byla to mnohem rychlejší jízda a nutno dodat, i zajímavější. Řidič jel
třetím, „prostředním“ pruhem. Marek se vydal se Sašou poptat se na
cestu do Džankoje, mezitím jsme ještě koupili banány a nějaké pečivo, kontrolovala nás policie. Andreje si pro jistotu odvedli kousek opodál na stanici, zřejmě kvůli podezření z držení drog.
Do Džankoje jsme jeli za 20 hřiven. Dost rychle jsme zjistili, že nám
právě odjíždí autobus do Bohemky, čili Lobanova, možná jediný v ten
den. Saša nás v esperantu, jak jinak, varovala, že v autobuse mohou
cestovat i méně slušní lidé. Ovšem, nikdo nás neokradl, naopak, velice
nám pomohli radou, kde vystoupit. V Bohemce jsme navštívili české centrum a třídu, kde se děti učí
česky, minimuzeum, hřbitov. Rovněž jsme si prohlédli publikaci „Češi na
Krymu“. Podarovali jsme tamější 2 Češky, starší paní a její dceru,
které s námi strávili asi dvě hodiny, popovídali si. Nazpět jsme jeli
plynovým autobusem, opravdu dost starým, který však přijel s
neplánovaným zpožděním (už jsme málem ztratili naději). Cesta tam i zpět 5 hřiven. V
Džankoji jsme ještě měli dost času na to, abychom zašli do nějakého
obchodu. Podařilo se nám najít minimarket (Krymská, pak Kalinina), kde jsem koupil „Baton“ (tyčinka), dobrůtky z vlaku a pak už jsme se vrátili.
Dálkové trolejbusy na konečné v Jaltě - foto Marek
Naše výprava před odjezdem - foto Marek
Zleva: Miropiro, Tomáš, Andrej, Karol a Juraj
Ano, jsou to trolejbusy vyráběné firmou Škoda:-) - foto Marek
Naše výprava v Lobanovu - Bohemce - foto Karol
Zleva: Miropiro, Magnuss, Saša, Andrej, Juraj, Marek a Tomáš
Před vstupem do českého centra v Bohemce - foto Tomáš
Češskij kulturno - etnografičeskij centr "Bohemija" - ano, vystoupili
jsme správně - foto Tomáš
Prohlédli jsme si i tuto zajímavou knížku - foto Karol
Každý po svém. Toto platí především o úpravě lodžií. A nejen v
Džankoji... - foto Tomáš
Ač se to zdá neuvěřitelné, strávili jsme týden na Krymu a dnes, ve
20:53 jsme odjeli vlakem do Kyjeva, tentokrát ne v kupé, ale v
plackartě. Obsadili jsme dvě oddělení (jela s námi i Saša a Magnus) a
brzy usnuli. Ráno jsme koupili čaj a posnídali. Ve dvě hodiny odpoledne
jsme dorazili do Kyjeva!
Plackarta - foto Tomáš
Kyjev
