Ago-Semajno 2007 - Malbork
Po velice pozitivních zkušenostech z loňského Ago-Semajna v Nowem Sączi
byla pro mne účast na tomto setkání takřka povinná. Ostatně práve díky
loňskému ročník jsem se pak v létě s kamarády vypravil na Ukrajinu na
návštěvu za Sašou z Jalty. Bylo tedy opravdu hodně lákavé si takový
Silvestr zopakovat.
Jako místo setkání bylo tentokrát zvoleno severopolské městečko
Malbork. V naší české skupině s námi tentokrát oproti loňsku nejel
Marek Blahuš, ale nově se přidali Andrej Repiský, Jiří Galuška a "Dub"
(Zdeněk Doupovec).
Přestože Marek se rozhodl vyrazit na obdobnou akci do Německa, velice
nám pomohl s naplánováním cesty na sever do Polska. Na skupinovou
mezinárodní jízdenku se k nám přidal i Peter Baláž ze Slovenska.
Nakonec jsme cestu naplánovali tak, jak vám nyní povím.
Cesta do Polska
Bylo 26. prosince a já se kolem deváté hodiny večerní rozjel směr
Uherské Hradiště, kde na mě už čekal Karol s Jirkou a přistaveným autem
:-) To abychom nemuseli pěšky... U Karola doma byl již i Dub, vládla
zde příjemná atmosféra, Karol předvedl svůj dárek k Vánocům, dálkově
ovládanou helikoptéru, pojedli jsme chlebíčky a cukroví, čajíček, pohoda...
Během povídání se však přiblížila půlnoc, a to znamenalo jediné: odjezd
na nádraží ve Starém Městě. Rozloučili jsme se proto a vyrazili na
mezinárodní noční vlak Chopin z Vídně do Varšavy. Vlak přijel s
desetiminutovým zpožděním, uvnitř nás rychle našel Andrej, jedoucí od
Bratislavy, a ukázal nám volné kupé. Cesta tedy mohla začít. V Bohumíně se k nám přidal Peter, ve vedlejším kupé s námi cestovali esperantisté z Chorvatska. Poněvadž jsme začínali být unavení, začali jsme přemýšlet o spánku. Andrej se zkusil zeptat na cenu lůžka, cena 500,- Kč byla však dosti vysoká. Naštěstí výrobce kupé myslel na to, že vlak bude jezdit v noci, takže jsme se nakonec rozdělili po třech do dvou kupé, ve kterých jsme roztáhli sedadla a mohli usnout.
Je ráno a přijíždíme do Varšavy. Na nádraží se potkáváme s Julkou a
Andreasem z Vídně. Díky informacím od českého zastoupení PKP jsme se
rozhodli zkusit zakoupit místenku na vlak TLK jako doplněk k naší
mezinárodní skupinové jízdence. Nákup za 3 zloté se zadařil a my jsme
mohli přemýšlet, jak strávíme těch pár hodin, co jsme měli na přestup.
Rozhodl jsem se půjčit si Andrejovo PDA a ukojit svou geocachingovou vášeň
poblíž nádraží. PDA sice trochu zlobilo a navíc mi neseděly souřadnice,
ale přesto jsem "kešku" s Andreasem a Julkou nakonec našel a rychle pak
spokojeně zalogoval. Nahlédli jsme i do stanice metra, Vídeňáci
podnikli drobný nákup, a pak jsme se už vydali zpátky na nádraží, kam po domluvě s Karolem dorazili naši přátelé z Kyjeva. Ti už však neměli takové štěstí na vlak, museli si tedy koupit lístek do první třídy. Před jedenáctou jsme vyrazili na nástupiště, kde bylo opravdu hodně lidí, čekajících na stejný vlak. Náš vagón byl až ten poslední, ale i tak jsem za jízdy podnikl s Peterem a Julkou návštěvu u Ukrajinek.
První den v Malborku
Krátce po třetí přijíždíme do Malborku. Hned na nádraží objevujeme
směrovky k místu letošního setkání Ago-Semajno. Poblíž internátu se
potkáváme s Kimem z hudební skupiny Esperanto Desperado. Naše kroky
míří do ASeja, kde platíme účastnický poplatek a především se setkáváme
s účastníky. S mnohými známými se nadšeně vítáme.
Během večeře na místo přijela také Saša - ano, ta milá slečna, za
kterou jsme se díky loňskému ASu pak i vydali na Ukrajinu :-) Spolu s
ní dorazil i Magnus ze Švédska, kterého rovněž známe z cesty po
Ukrajině. Po večeři už pak nic nebrání tomu, aby bylo letošní
Ago-Semajno v Malborku zahájeno, pozdravem polských organizátorů. Po této "formalitce" následují seznamovací hry, které ale pravidelní účastníci již dobře znají. Prozkoumáme také různá zákoutí školy.
Kolem desáté večer začíná, jako již tradičně a každou noc, noční
program. S Karolem zajišťujeme filmejo, kde s esperantskými titulky
promítáme film Pátý element. Třebaže jsem dosti unavený z cesty,
zhlédnu film celý. O jiné aktivity už nejevím zájem, a tak se po
promítání vydávám do postýlky... Náš pokoj obývám s Jirkou, jedním Polákem a dvěma Rusy. Dub a Karol spí na karimatkách v ASeju, Andrej pak sice nápodobně, ale v opravdovém amaslogxeju, které se nachází v budově internátu.
Filjmejo - foto Marat
Den druhý
Druhý den nás čeká prohlídka hradu v Malborku, kam máme celý týden
umožněn bezplatný vstup. Před hradem nás už čekají průvodci, ke kterým
jdeme podle jazykových znalostí. Volím poněkud netradičně, připojuji se
k polské skupince s tím, že polštině budu rozumět. Pravda, nebylo tomu
vždy na sto procent, ale to důležité jsem pochytil a také působil mezi svými přáteli jako exot :-) Češi a Poláci se také v dějinách nejednou setkali, což mělo za následek, že při výkladu docházelo k různorodým reakcím průvodce, pokud zrovna mluvil o Češích. Po oficiálním skončení prohlídky jsme se krátce prošli městem. Odpoledne jsme se přesunuli z místa konání ASa na přehlídku středověkého umění rytířů (kavalírů), kde jsme na vlastní oči viděli, jak moc bylo brnění pro rytíře ve středověku potřebné. Po skončení představení byla večeře, rovněž ve středověkém stylu. K jídlu byla zvláštní polévka v obrovské bulce a klobása. Ovšem zlatým hřebem pro mě bylo okoštování středověkého piva, které opravdu stálo za to. Teplé a trochu i sladké pivo opravdu nepiji každý den. Večer nás pak čeká koncert Kima Henriksena ze skupiny Esperanto Desperado – koncert vrcholí klasikou Ska-virino. Ale hudební program ještě nekončí: Po Kimovi nastoupila francouzská rapová skupina Pafklik, zpívající samozřejmě v esperantu :-) Přestože sám rap příliš nemusím, koncert mě dosti zaujal.
Hrad v Malborku - foto Ivo (Rusko)
Sochy rytířů uvnitř hradu - foto Alisa
Přehlídka rytířů - foto Marat
Rytířský souboj - foto Marat
Koncert Kima - foto Marat
Den třetí
Sobota je ve znamení příprav na kulturně-jazykový festival. Kolem třetí
se přesunujeme na místo konání programu. Během této akce jsme
prezentovali společně Českou republiku a Slovensko, hned vedle stánku
našich kamarádek z Ukrajiny (pro tento účel jsem jim zapůjčil pohledy z
Kyjeva a mapy). Za úspěchem našeho stánku stojí patrně možnost ochutnávky vánočního cukroví (perníčky aj.). Sám jsem ochutnal i ruskou vodku a jiné pochutiny. Na pódiu proběhlo několik hudebních vystoupení, např. zpěváka JoMo, našeho Andreje, kamarádek z Ukrajiny a dokonce i někoho snad ze Senegalu.
Organizátoři: Irek, Agnieszka a Leszek
Ochutnávání u ruského stánku - foto Marat (Rusko)
Společná fotka během festivalu, zleva: Dub, Karol, Miropiro,
Oksana, Alisa a Nataša
Koncert zpěváka JoMa během festivalu - foto Arek (Polsko)
Den čtvrtý
V neděli organizátoři připravili exkurzi do Gdaňsku a Tczewu. Město
Gdaňsk, ležící u Baltského moře, jsme samozřejmě řádně prozkoumali s
průvodci. Nejzajímavější se ukázala být návštěva muzea rytířů, kde jsme
si mohli vyzkoušet rytířské košile, brnění a meče. Navlékl jsem na sebe
košili a Dub si vzal meč a testování odolnosti rytíře Miropira mohlo
začít. Naštěstí jen dvě rány, ale přesto velice silné. Po návštěvě
muzea jsme se rozešli naobědvat. Našli jsme spolu s kamarádem Tomem
Juvalem z Izraele malou restauraci, kde jsme vzhledem k nedostatku času
pojedli pouze polévku. Posíleni polévkou jsme se vydali k autobusům a
mohli jsme odjet do Tczewu, kde jsme se setkali u ohně s ostatními
účastníky Ago-Semajna. Opekli jsme klobásy, okoštovali opět nějakou
vodku. Vzhledem k tomu, že jsme byli malinko promrzlí, odjeli jsme z Tczewu dříve minibusem (maršrutkou).
Pomník solidárnosti - foto Karol
Pomník obráncům polské pošty - foto Karol
Přístav - foto Karol
Společná fotka u přístavu, zleva: Alisa, Oksana, Miropiro, Dub, Nataša
a Karol
Ulice Mariacka - foto Alisa
Před kostelem sv. Marie - foto Alisa
V muzeu rytířů, Oksana a Alisa, foťák Alisy, foto nejspíš Karol
Miropiro v košili a vybavením a Alisou, foťák Alisy, fotograf neznámý
:-)
V restauraci, zleva: Karol, Nataša, Alisa, Oksana, Miropiro a Dub,
foťák Alisy, foto Tom Juval
Ulice Dlugi Targ - foto Alisa
Zelená brána - foto Alisa
V neděli večer byl zajímavý koncert Afrika Umba, ale to byl jen začátek
nočního programu. Ve filmeju jsme pustili krátký film Zoo, dále
dokument o Krymu a film Po půlnoci. Jak už tomu na esperantských akcích
bývá, i dnes noční program probíhal poměrně dlouho do noci, a tak si
člověk skoro ani nevšiml, že už přišel poslední den v roce 2007!
Silvestr
Na Silvestra však ještě probíhal normální program, několik přednášek,
včetně té české - o naší cestě na Ukrajinu - ale organizátoři již pilně
připravovali celé ASejo na novoroční bál. Kolem desáté jsme oslavili
Silvestr Rusů, ale našli se i ještě poctivější účastníci - slavil se i
příchod Nového roku do Číny. V jedenáct hodin byly oslavy ještě o něco
hlučnější a pak už se tancovalo bez přestání... A půlnoc přichází! S
některými účastníky se "loučím", uvidíme se nejspíš až v novém roce,
který je však už za okamžik. O půlnoci se objímáme a přejeme si
navzájem mnoho štěstí... Ale to bych nebyl Miropiro, abych nevyběhl se
Sašou a Magnusem do ulic Malborku podívat se na oslavy ve městě.
Ohňostroje byly vskutku zajímavé, v ulicích vládla bujará nálada, ale
brzy nám již byla zima, a tak jsme se raději vrátili na diskotéku.
Oslavy Silvestra byly opravdu bujaré - foto Arek (Polsko)
DJ Leszek vybral mnoho známých písní, nejen v esperantu, tedy včetně např. Mexika od Tří sester, Ruslany, Offspringu, různých verzí La Bamby a mnoho dalšího. Nouze nebyla ani o chutné občerstvení a pití. Zkrátka a dobře, bál byl opravdu parádní, i když jako obvykle současně trochu vyčerpávající. Karol kamsi nenápadně zmizel se slečnami z Ukrajiny a krátce poté jsem já sám odešel se Sašou do místnosti u sauny, kde jsme odpočívali. Nad ránem jsem si s ní pak vyšel na procházku po Malborku. Přešli jsme most a promenádovali se kolem řeky. Během příjemné procházky jsme si povídali, až naráz zhasla světla města, vše působilo velice tiše, město spalo... Saša, která již v Malborku byla, mi ukázala "Park světa", který je věnován mnoha státům, ale popisky jsou všechny v esperantu. Je to velice neobvyklé ZEO (Zamenhofův-esperantský objekt). Po návratu jsme se nasnídali a vzbudili Andreje, který pak předčasně odjel do Varšavy, aby tam navštívil svoji esperantskou kamarádku. Ale to ještě pořád nebylo dost pozdě, abychom šli spát; ke spánku jsem se odebral až v jednu hodinu po poledni.
Nový rok
Dlouhého spánku mi ale nebylo dopřáno. Ve tři hodiny byl odjezd na
exkurzi do Pelplinu. Kdyby mě Saša osobně nepřišla vzbudit až k
posteli, exkurzi bych asi určitě zaspal. V autobuse jsem ještě malinko
pospával, ale katedrálu v Pelplinu jsem si samozřejmě nemohl nechat
ujít. Právě v ní končila mše. Prohlédli jsme si kostel, doprovázeni esperantským výkladem. Po této prohlídce jsme se vrátili do Malborku. Protože náš odjezd byl naplánován na dobu krátce po půlnoci, byl nejvyšší čas, abychom si dobalili a také získali kontakty na mnohé z nově poznaných účastníků. Naše kamarádky z Kyjeva (Alisa a Oksana) nám zkopírovaly do Karolova notebooku zkopírovaly své fotky, mezitím proběhlo v češtině čtení Broučků od Trnky.
Kostel v Pelplinu - foto Alisa
Společná fotka před odjezdem, zleva: Nataša, Jirka, Alisa,
Miropiro, Oksana, Dub, Saša a Karol - foto Alex
Odjezd domů
Nastala půlnoc, což na rozdíl od uplynulých dnů neznamenalo jen to, že
začal nenápadně nový den, ale především nás to nabádalo, abychom se
rozloučili s účastníky a organizátory akce a vyrazili na nádraží. Aby
byla naše mezinárodní jízdenka plně využita, místo Andreje s námi
cestovala naše kamarádka z Číny. Rychlík byl naneštěstí dosti narvaný, proto jsme se museli rozmístit po třech různých kupé a na spánek nebyl potřebný prostor. Kolem čtvrté jsme přijeli do Varšavy Centralnej, kde se k nám znovu přidal Andrej. Je asi šest hodin a odjíždíme vlakem Euro City Polonia, ve kterém ale necestuje příliš mnoho cestujících, takže se můžeme konečně v kupé natáhnout a aspoň trochu se vyspat. O půl deváté zastavujeme v Katovicích, kde trochu nezvykle (kontroly na hranicích už dva týdny nejsou) přichází hraniční stráž a kontroluje nám naše občanky. V deset hodin přijíždíme do Bohumína, kde vlak z těžko pochopitelných důvodů stojí déle než je uvedeno v jízdním řádu. Inu, střídání směn se občas protáhne. Tímto vlakem jedeme až do Přerova, kde přestupujeme na rychlík do Brna. Tento vlak je opět narvaný, takže stojíme v uličce (zřejmě dobrý způsob, jak se vyhnout kontrole průvodčích - paní nás zapomněla zkontrolovat, i když kolem nás dvakrát procházela). V jednu hodinu přijíždíme do Brna. Rozjíždíme se do svých domovů...
Závěrem
I letos bylo Ago-Semajno v Malborku opravdu "akčním týdnem" (což je
význam slov "Ago-Semajno" v esperantu), kde slovíčko "nuda"
neexistovalo. Organizátoři připravili velmi bohatý program a patří jim
obrovský dík a pochvala. -mir-