Zpáteční cesta
Marek, Karol, Andrej a Tomáš získali díky Markově a Sašině společné koupi lístků celé kupé pro sebe, Jirka je sám s třemi dalšími Ukrajinci, já jsem s Jurajem v kupé s nějakou maminkou, babičkou a malým čtyřletým Valerčikem (malý klučina). I když Marek cosi povídal o tom, že asi nebudeme mít povlečení, mladý konduktor nám opět povlečení přinesl.
Se spolucestujícími jsme se rychle dali do řeči, na večeři (bohužel ve
vlaku byl pouze bufet, nikoliv kuchyň) jsme dostali pár koleček
„Vysočině“ podobnému salámu, zajídali jsme to chlebem z Ukrajiny. Během
cesty nás otravoval jeden napitý Ukrajinec, dal jsem se už předtím
rovněž do řeči s jedním Ukrajincem z Kyjeva, který si mě všiml v metru
s batohy. Pokus zavolat zadarmo Saši nevyšel, ale dovolali jsme se
Guldžán z Jalty. Proč zadarmo? V Jaltě jsme si totiž koupili
předplacenou kartu, díky které jsme mohli v rámci sítě volat mezi sebou
neomezeně dlouho zadarmo.
Moc dobře se mi nespalo, ale v 7:30 jsme přijeli do Užhorodu. Na
prohlídku města nebyl čas, neboť jsme rychle zjistili, že za chvíli
pojede ukrajinský autobus do Košic.
7. července –
sobota
Dali jsme na pokladně dohromady peníze(jeden lístek jsme možná dostali
o něco levněji) a vyrazili k hranici. Ta byla „za kopcem“. Po nutném
čekání (do pasu jsme dostali opět razítko a odevzdali jsme imigrační
karty), výstupu na slovenské části (ovšem my, Češi a občané EU, jsme
dlouho odbavováni nebyli) jsme dojeli do Košic. Při výstupu v Košicích nám Marek rozdal 7 lístků, ale řidič od nás dostal jen šest a tak jsme se s ním začali hádat, vyhrožoval, že nám nedá batohy, ale nakonec jsme lístek nějak našli.
Juraj a Andrej v Košicích nastoupili na autobus. Protože bychom museli
čekat na vlak dlouho, rozhodli jsme si připlatit a jet do Bratislavy
autobusem spolu se Slováky. Karol zůstal v Košicích. Bohužel, k
dovršení našeho spěchu, jsme si neřekli o slevu na ISICa. Příjezd do
Bratislavy o půl sedmé, Tomáš hledá spojení, moji rodiče rovněž. Kromě zastávky v motorestu, kde jsme si koupili vodu a jídlo, jsme toho moc nesnědli a nevypili. Jedno však bylo jisté: minimálně já budu doma dřív. Díky zajížďkám do různých měst si Andrej, Jirka a Tomáš stihli odskočit.
V Bratislavě jsme byli o půl sedmé. Marek a Jirka šli na vlak, já s
Tomášem se jdeme podívat na autobusy. V 19.15 odjel autobus Student
Agency do Prahy z Budapeště, ovšem moc plný a dražší. Ale Tomášovi by
se tento autobus hodil.
Jeli jsme „až“ v 19:30 českým autobusem na Zvonařku. V devět hodin
večer jsme dorazili. Moji rodiče už přijeli, přivítali nás, Tomáš ještě šel do
centra, vlak mu jel až po půlnoci.
! JSME ZPÁTKY !
! DOKÁZALI JSME TO !
