Naše cesta na Krym
22. června -
pátek
A tak jsme se Student Agency odjeli z Brna. Bohužel se značným zpožděním. Zpoždění se ještě zvětšilo zbytečným čekáním na hranicích. Během cesty byla nabídka videa možná fajn, ale měli asi špatnou mechaniku a filmy byly dost temné.
S Karolem jsem měli čtyřikrát čokoládu.
Do Košic jsme přijeli s padesátiminutovým zpožděním, autobus do Vyšného
Německého jsme tedy nestihli (Andrej a Juraj ano). Zavolali jsme tedy
bratrancovi Karola, jestli by nás neodvezl do Užhorodu autem. V devět
hodin jsme vyrazili z Košic. Na slovenských hranicích ještě problémy
nebyly, ale na ukrajinské se náš čas začal nebezpečně krátit a tak jsme
začali vyjednávat o rychlejším průjezdu. Mezitím se Slováci dostali na nádraží. Sepsali jsme rychle formuláře a honem jedeme najít nejbližší taxík. Ten nás „za minutu dvanáct“ vysadil před nádražím a v dešti jsme přiběhli k Jurajovi a Andrejovi a šli rychle najít správný vagón a kupé. Vlak je dost dlouhý. Dokázali jsme to! V kupé jsem s Tomášem nahoře, dole pod námi jsou ukrajinští manželé, kteří přistoupili během noci a cestují rovněž do Simferopolu. Celkem jsme po vždy po dvou nahoře ve třech kupé. Marek nám trochu popsal situaci na hranici.
Lůžkové kupé - foto Tomáš
23. června –
sobota
Kolem osmé jsme před Lvovem. Průvodčí nabízí čaj, manželé snídají,
Tomáš kupuje vafle Artek. Začíná přepojování, které potrvá 5 hodin. V
jedenáct hodin jsme se vypravili do města směr katedrála (orientační
bod), doklady a peníze si bereme s sebou, ostatní nám hlídá
manželka.
Po hlavní třídě od vokzalu jsme viděli jezdit maršrutky a staré
tramvaje. Došli jsme ke katedrále, vstoupili dovnitř a pokračovali
kolem „konečné“ tramvají a trolejbusů. Udělali jsme sice menší okruh,
ale krom jednoho vraku jsme toho zas tak moc neviděli. Ale zážitek
přišel úplně náhodou: řidiči ekskursní tramvaje nás zadarmo svezli na nádraží! V tramvaji jsme se vyfotili. Na nádraží jsme vyměnili peníze a koupili obrázky ze Lvova. Pak si nás odchytil jeden z človíčků v tramvaji a napsal nám svůj e-mail, abychom mu poslali fotku. Češi se zřejmě moc často ve Lvově nevidí! Potom jsme se vypravili k „tržnici“ – pouliční. Prodávali tam živé kuřátka – na ulici – jen tak! V krabici. Po cestě zpět jsme vyfotili jeden nový trolejbus, který je však asi jediný ve Lvově, že by?
Po dlouhém přesouvání vlaků (5 hodin) jsme konečně v 13:52 odjeli dál,
směr Simferopol. Zbývá 25 hodin z původních 38. Kolem půl osmé jsem se
s Jurajem a Andrejem na doporučení Marka vypravil do jídelního vozu,
kde jsme si dali pivo. Také jsme nakoukli do vagónu – plackarta. Večer
jsme chvíli hráli slovní fotbal. Po jedenácté jsme si šli lehnout. Spalo se mi lépe než předcházející noc.
Naše výprava v tramvaji - foto řidič - Karolův foťák
Zleva: Juraj, Tomáš, Miropiro, Karol, Marek a Andrej
Nádraží ve Lvově - foto Karol
Prodej živých kuřátek na ulici - foto Karol
Náš vlak byl dlouhý... - foto Karol
24. června –
neděle
Kolem půl deváté ráno kupujeme opět čaj a snídáme. Podle mapy a jízdního řádu, který ukrajinské železnice stíhají a dodržují (na rozdíl od ČD) budeme v poledne na Krymu, ve tři pak v Simferopolu.
Včera jsem dostal od manželů pod námi něco na ochutnání, na oplátku jim vysvětluji sudoku (ale celkem bez úspěchu).
Projížděli po mostě přes Dněpr.
K poledni jsme šli na boršč a na pivo, zrovna zastávka v Džankoji (pozn.: jeden úsek jsme jeli taženi motorovou lokomotivou), k tomu hraje populární lidová hudba.
Zastávka v Chersonu - foto Tomáš
Po 38 hodinách jsme krátce po třetí hodině odpolední přijeli do
Simferopolu. Sbalili jsme vše, co jsme tak trochu vytáhli ven z batohu.
Podarovali jsme manžele DVDm o Praze a dvěma Diskity a Tatrankami. V
15.35 jsme odjeli trolejbusem do Massandry (10 hřiven). Po šesté hodině
jsme vystoupili a přivítali se Sašou a také s Magnussem ze Švédska a
Aronem z Maďarska. Je to neuvěřitelné, ale po šesti
měsících jsme se s ní (Sašou) shledali! Zašli jsme do ubytovny, která odpovídá
Ukrajině ;-) Po tom jsme vyrazili trolejbusem do Jalty. Prošli jsme trochu kolem moře a pak se vypravili nazpět. Pokud se to dá nazvat ubytovna, je to hrozná budova.
Nádraží v Simferopolu - foto Marek
Trolejbus na konečné v Simferopolu směřující do Jalty - foto Tomáš
Trolejbusová zastávka v Massandře - foto Karol
Večer se setkáváme, rovněž po necelém půl roce, s jedním z
nejvýznamnějších esperantistů, Jefimem. Přestože je již starší, je
velice aktivní. Dozvídáme se něco málo o založení Jalty, tradičního
ruského letoviska (na Krymu se spíše hovoří rusky než
ukrajinsky).
Týden na Krymu
